Můj životní styl, názory, projev, vztahy, to všechno se změnilo. Není to o tom, že bych se přeměnila v jinou osobu.

Naopak, dnes jsem tím, kým jsem byla po celou dobu.  A odměnou je můj dobrý pocit z vlastního každodenního života.

Nebylo tomu tak vždy. Tomuto životnímu pocitu předcházela dlouhá cesta.

Značné období mého života provázel pocit neúspěchu. V práci, ve vztazích. Vždy jsem do všeho šla s plným nasazením a důvěrou, že teď to určitě dopadne. Když se situace opakovala v mém druhém manželství, došla jsem k tomu, že už toho mám dost.

Chtěla jsem změnu, chtěla jsem víc a odmítala jsem přistoupit na to, co bylo standardem v mém okolí – nějak tak spolu být, když už jsme se vzali, dělat kompromisy, zavírat oči a zatínat zuby. Chtěla jsem na to přijít, proč se mi nedaří, a byla jsem ochotná pro to něco udělat. Začala jsem navštěvovat kurzy osobního rozvoje.

Situace se zhoršovala a já došla do bodu, kdy jsem se rozhodla pro odchod ze vztahu, i když jsem byla těsně před porodem třetího dítěte. Právě při tomto těhotenství jsem v sobě začala cítit sílu ke skutečné změně. Už dříve jsem pochopila, že mým hlavním  problémem je správně vybrat, kam svou energii směřuji.

Očekávala jsem od druhých to, co mi nejsou schopni dát. Snažila se předělat svět a stále dávala šanci vyschlým napajedlům. Díky mým dosavadním zkušenostem jsem měla strach, že nic lepšího není. Nastal čas to vše, co už jsem věděla, uvést do reality.

Našla jsem nám jiné bydlení a otec mých dětí se k tomu postavil tak, že jsem zůstala ze dne na den bez prostředků. Teď se mi hodily zkušenosti nabyté pětiletým studiem a tím, že jsem již poskytovala terapeutická sezení. V té době se také velmi prohloubila moje vrozená citlivost a já byla schopná ještě více vnímat „ věci za oponou“.

Výsledky mých sezení byly úspěšné, a i když jsem pracovala pouze na doporučení, zakrátko jsem měla dost klientů. Díky tomu jsem byla schopná dobře uživit sebe i tři děti. Práce mě bavila, přicházela mi inspirace, a tak jsem spoluvytvořila metodu My-SelfConnection. Jedná se o specifickou konstelační metodu. Má práce tak byla ještě efektivnější.

Příběhy ostatních mě vždy inspirovaly, bavilo mě přicházet na kořen věci a já byla vždy šťastná, když jejich životy začaly prosperovat.

Chtěla jsem svoji práci stále rozšiřovat. Začala jsem pořádat vlastní semináře a kurzy. Měla jsem více nápadů, než jsem měla možnost časově zrealizovat. Nebyla jsem schopná říct ne. Vyvrcholilo to v roce, kdy jsem vedla víkendový seminář skoro každý víkend, kdy byly děti u táty. Ve zbytku času jsem se naplno věnovala dětem. Byla jsem ráda, že okolí se daří, a nechtěla si přiznat, že mi ubývá sil. Signálů přibývalo a nakonec mi tělo vypovědělo službu.

Vrátilo mě to ve spirále k mému tématu upřednostňování okolí. Dříve to byli partneři a děti. Teď jsem upřednostnila prosperitu klientů. To mě přivedlo znovu k sobě.

Naučila jsem se také na tomto poli říkat ne. Znovu jsem si vzpomněla na svůj původní záměr, kvůli kterému jsem se vydala na tuto cestu. Totiž žít v partnerství, ve kterém budu moci být sama sebou a přitom cítit hluboké propojení.

I teď mi okolí říkalo, že je to nesmysl, že chci moc. Ve svém věku, se třemi dětmi, s tím, jak alternativní jsem. Já si naopak řekla, že už jsem dost stará na to, abych dělala pořád kompromisy. Na to už právě nemám čas – utrácet roky ve vztazích, v nichž to k ničemu nevede.

Zároveň jsem si uvědomila, že jsem žena a že nejsem stavěná na to, abych zajišťovala naši hojnost mužským způsobem. Už dlouho jsem si uvědomovala, že mi chybí vzory ženství, kterými bych se mohla inspirovat. Nezbývalo než se obrátit do sebe a nechat se v tomto vést svou přirozeností.

Objevila jsem v sobě zdroj ženské hojnosti, začala si tvořit pohodu a věnovat se hlavně tomu, co mi dělá skutečně dobře. V této době jsem byla připravena potkat se s Michalem, a tak začala nová kapitola mého života. Poznala jsem úplně jiný druh vztahu než doposud. Najednou nic není problém, neexistují třecí plochy. Doplňujeme se. Ze začátku jsem tomu nemohla uvěřit. Pro své minulé partnery jsme nebyli dost, ale my dva do sebe prostě zapadáme.

Není to tak, že nemáme problémy. Jen k tomu oba přistupujeme jinak. Podporujeme se navzájem, zvedáme se, když jednomu z nás není dobře. A nejsme jediní. V současné době sleduji, že takových párů dnes přibývá. Párů, v nichž funguje skutečná spolupráce, která vytváří nové možnosti. Naše kniha je toho důkazem. Napsali jsme ji pro inspiraci všem, kterým současný stav vztahů v naší společnosti nevyhovuje, a hledají nové cesty.